Fanoušci pěnivého nápoje snadno vyjmenují země, které jsou s ním primárně spojeny. Jde o Velkou Británii, Českou republiku, Německo nebo Belgii. Roste ale i počet těch, kteří preferují italské pivo.


V roce 2017 bylo v Itálii vyrobeno více než 156 milionů decilitrů opojného nápoje. Téhož roku každý Ital vypil 31,8 litru piva. To je téměř stejné jako ve Francii, dvakrát více než v Izraeli a 2,5krát více než v Turecku.

Stručná historie italského piva

Pivo se v Itálii objevilo před více než 27 stoletími. Na ostrovy Sardinie a Sicílie jej přivezli Féničané, kteří v těchto oblastech aktivně obchodovali. Římané vyráběli pivo v malých množstvích před invazí barbarských kmenů. V Miláně a Florencii v pozdním středověku – na konci 15. století – bylo známé „ječné víno“. Tak se v těchto městech říkalo pivu.

Domácí vaření piva se v severních oblastech Itálie začalo šířit v 16. století. Osudným se stal rok 1840. Poté byl v Chiavenně, malém městě v Lombardii, otevřen první italský pivovar s neobvyklým názvem Spluga, který lze přeložit jako „jeskyně“. O šampionát však bojoval rakouský sládek FS Wührer. Mnohem dříve, v roce 1829, otevřel malý pivovar v Brescii, městě také v Lombardii.

Na konci 19. století bylo v Itálii přibližně 140 malých pivovarů. Výroba pěny neustále rostla až do roku 1927. Poté byla schválena pivní daň. To vedlo k prudkému snížení spotřeby a výroby.

Sedmdesátá léta znamenala počátek rozšíření piva v různých podnicích po celé republice (dříve se pilo pouze v pizzeriích). V roce 1996 a následujících letech došlo k výraznému nárůstu počtu minipivovarů. V roce 2017 jich bylo 850. Více než 80 % z tohoto počtu tvoří řemeslné pivovary, kde vyrábí originální řemeslné pivo podle vlastních receptur.

Jaké jsou vlastnosti italského piva?

Pravidelní návštěvníci restaurací a pizzerií ​​zaznamenávají mírnou hořkost italského piva a neobvyklé příjemné vůně. Vyrábí se metodou alkoholového kvašení, která je dobře známá v pivovarnictví. Slad je nejčastěji ječmen nebo pšenice, méně často z jiných obilovin. Složky pro pivo jsou různé přírodní suroviny:

  • chmel;
  • pramenitá voda;
  • ovoce ;
  • droždí;
  • myrha;
  • dýně;
  • Zrzavý;
  • třešně;
  • kaštany;
  • fazole.

Při výrobě pěny využívají italští mistři pivovarské tradice Německa, Británie, Belgie, České republiky a USA. Odvážně experimentují s dávkováním a kombinací ingrediencí. To vše jim umožňuje vyrábět pivo, které nelze zaměnit s německým, českým ani žádným jiným. Jednou z důležitých vlastností zdejšího piva je absence konzervantů. Často se stáčí do 0,75 litrových lahví.

Italská piva

Legislativa republiky vypracovala speciální klasifikaci, která zohledňuje nejen sílu alkoholu obsaženého v opojném nápoji, ale také platonickou hladinu (°P) – procento cukru rozpuštěného v mladině. Pivo v Itálii má následující kategorie:

  • nealko – 1,2 % (síla); 3,0-8,0 °P (birra analcolica);
  • светлое – 1,2-3,5 %; 5,0-10,5 °P (světlé pivo);
  • pivo – více než 3,5 %; nad 10,5° P (birra);
  • speciální – od 4,8 %; nad 12,5° P (birra special);
  • dvoustupňové sladové pivo – od 5,2 %; více než 14,5° P (birra doppiomalto).

Styl konkrétního piva závisí na technologii které země se při výrobě používá. Proto se názvy odrůd v Itálii shodují s názvy přijatými v zemích s dlouhou tradicí pivovarnictví. Existuje několik hlavních odrůd:

  • ležák –3,5-5,8 % (ležák);
  • italské světlé pivo – 5,2 % (IPA);
  • světlá nebo pšenice – od 5,0 % (La Bianca nebo Weizen);
  • Vídeňský styl – 5,2 % (Vídeňský styl);
  • prémiový ležák – 4,7-5,2 % (prémiový ležák);
  • italská strana – 6,6-7,0 % (La Rossa);
  • Radler – 2 % (limonáda a pivní koktejl);
  • pivo – 7,0-8,0 % (ale).

Zajímavé je, že italské pivní občerstvení se v mnoha ohledech liší od těch, které se obvykle podávají v Evropě. V Itálii je to především pizza. Podle druhu a síly piva lze podávat také k sýrům, bílému masu, steaku, rizotu, rostbífu, zeleninovým salátům, dušeným fazolím, pečeným bramborám nebo lilkovým kaviárem.

TOP 3 italské značky piva

Milovníci pěnivého moku na venkově mají vždy široký výběr. Pivo v Itálii, jehož značky jsou zastoupeny na domácím trhu i v zahraničí, se vyznačuje rozmanitostí chutí. Zvláštní pozornost si zaslouží značky Peroni, Moretti a Forst.

Peroni

Peroni je známá již od roku 1846, kdy zakladatel značky F. Peroni otevřel svůj pivovar. V roce 2018 pod tímto názvem fungují tři velké továrny v Itálii v Římě, Bari a Padově.

Síla peroni – od 3,5 % do 8,0 %. Barva piva je zlatožlutá. Při výrobě se používá speciálně čištěná voda, kukuřice a pouze kvalitní odrůdy ječmene. V chuti je výrazná přítomnost citrusové hořkosti a příjemné osvěžující vůně. Jednou z nejznámějších odrůd této značky mimo Itálii je Nastro Azzurro.

Moretti

Tato italská značka se objevila na pivním trhu v roce 1859. Za svou vysokou kvalitu získala několik ocenění v USA, Británii, Belgii a Austrálii. Moretti je nejčastěji slámové, jantarové nebo zlaté barvy s příjemnou intenzivní vůní po páleném sladu a dlouhou, hořkou dochutí. Síla piva je 2,0-8,0%.

Forst

Tato značka piva je dostupná pouze v Itálii. Při výrobě nápoje se používá čistá horská voda. Barva – od světle žluté po zlatou. Odrůdy piva (je jich sedm) obsahují chuť chmele, medu, sladu, vůni bylinek i hořké dochuti. Síla – 4,8-5,2 %.

Oblíbené značky a jejich ceny

Seznam nejlepších italských značek lze doplnit značkami méně známých pivovarů a názvy řemeslného piva, které se vaří v malých soukromých podnicích:

  • Menabrea se vyrábí od roku 1846, ale značka není tak populární jako Peroni nebo birra Moretti. Způsobem výroby a přísadami je pivo podobné německému ležáku s obsahem alkoholu 4,5-5,0 %;
  • Baladin je dostupný ve 33 odrůdách, má zlatavou barvu a kořeněnou vůni;
  • Lambarte je jednou z nejlepších značek řemeslného piva; pevnost 5,0-8,0 %;
  • 32 Viadei Birrai – známý svými neobvyklými uzávěry lahví; pevnost – od 5,8 % do 8,4 %;
  • Menaresta je zlaté pivo vyrobené z německého chmele;
  • Amarcord se vyznačuje řadou barev: od diamantu nebo zlaté až po jantarovou nebo červenou. Pivo může chutnat jako sušené ovoce, mandle, med nebo sladký karamel; průměrná pevnost – 6,5 %;
  • Ichnusa má výraznou chmelovou chuť a vyrábí se z kukuřice;
  • Almond 22 má s českou Plzní mnoho společného;
  • Cittavechhia se prodává jako ležák a mírné pivo.

Ceny piva v různých regionech a dokonce i ve stejném městě se mohou výrazně lišit. V roce 2018 byla průměrná cena v zemi za 0,5 litru 1,20 EUR na trzích a 4,50 EUR v restauracích.

V roce 2018 čelili kupující v italských městech široké škále cen:

  • Řím a Turín – 4,88 €;
  • Florencie – 4,14 €;
  • Milán – 4,95 €;
  • Parma – 3,90 €;
  • Benátky – € 6,00;
  • Neapol – 1,15 €.

Kde pít italské pivo v Římě

Aby zažili chuť piva, vášniví milovníci opojného moku raději pijí v baru nebo restauraci, naštěstí je italská metropole bohatá na pitné podniky:

  • Open Baladin nabízí výběr ze 40 točených piv;
  • Luppolo Station je bar, který vypadá jako dokonale čisté nádraží a je oblíbený u místních. Zde můžete vyzkoušet 20 druhů piv;
  • Bir&Fud – přeplněná pizzerie s širokým výběrem piva – více než 36 jmen;
  • Me Che Siete Venuti a Fà – hospoda s neobvyklým názvem – „Proč jsi vůbec přišel?“ Nabízejí 16 druhů piv;
  • Birra Più je vždy přeplněný pivní bar s demokratickou atmosférou, která přispívá k přátelské komunikaci.

Cena 0,33 litru opojného nápoje v každé ze zmíněných provozoven je od 5 do 7 €.

Jaké pivo vyzkoušet v Itálii